Pro všechny ostatní je neděle dnem stresů před pondělní školou, ale pro nás byla druhá říjnová neděle dnem odjezdu do Anglie. Sešli jsme se brzo po obědě, naložili kufry do autobusu a vyrazili na dvacetihodinovou cestu. Po příjezdu jsme se ihned vydali do starobylého námořního města Portsmouth, kde jsme si prohlédli památky i historické lodě. Večer (značně unavení) jsme jeli do městečka Shoreham v západním Essexu, kde jsme se seznámili s rodinami, u nichž jsme byli ubytovaní.

Samozřejmě i v Anglii jsme museli chodit do školy. S anglickými lektory jsme si překvapivě rozuměli a hodiny angličtiny nás bavily. Po naší první výuce jsme se přesunuli na nejvyšší anglické útesy Seven Sisters, které jsme si prošli a užili si krásný výhled na moře. Pak nás zavezli do letoviska Eastbourn, kde jsme si všichni nakoupili v Primarku. Třetí den jsme po škole vyrazili do Hever Castle, hradu, v němž vyrůstala Anna Boleynová. Prošli jsme si královské zahrady a navštívili i vodní bludiště. Čas v Anglii nám rychle ubíhal, až nadešel poslední den ve škole. Po výuce jsme obdrželi certifikáty, a potom hup do autobusu a hurá do Brightonu. Zde jsme si prošli úžasné mořské akvárium a historickou část tohoto významného přímořského letoviska. Po návratu už jsme si museli zabalit, neboť v pátek brzy ráno jsme vyrazili do Londýna. Nejdříve jsme se plavili po Temži až k London Eye. Jízda na tomto největším vyhlídkovém kole v Evropě nás skutečně nadchla. A pak už následovala hektická cesta kolem dalších slavných londýnských pamětihodností jako je Big Ben, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác a Traffalgarské náměstí. Na Leicesterském náměstí jsme dostali rozchod, abychom mohli obdivovat pouliční umělce a naposledy nasáli atmosféru velkoměsta. Horkým londýnským metrem, které mnoho spolužáků zklamalo, jsme se vrátili k autobusu a vyrazili k večernímu trajektu do Doveru, abychom z francouzského Calais pokračovali dlouhou cestou zpět do smutného Česka. Výlet se nám moc líbil a nejraději bychom se vrátili zpět.

Sára Musilová, Eliška Ondráková
kvarta B

Začneme klasicky, jak jinak, jsme přece čeští turisté. Kromě pojídání řízků, vyprávění trapných vtipů se stalo i mnoho zajímavých příhod.
Cesta začala, kde jinde než u školy. Symbolický pozdrav na rozloučenou jsme všichni zvládli na jedničku, o to víc někoho děsilo, že za týden zase přijedeme. A že to nakonec byla dřina, vrátit se. Skutečnost byla ale taková – co budete dělat 20 hodin, rozkouskovaných po čtyřech hodinách, v autobuse? Vyjížděli jsme v 13:00, a tak jsme cestou necestou, čtyřproudovými dálnicemi, nocí, deštěm a kroupami nakonec stanuli v 5:00 evropského času v pondělí 10. října před pasovou kontrolou v Calais. Občas se našlo pár lidí, kterým ani nechtěli povolit nastoupit na trajekt, ale s kruhy pod očima, že vypadáte jako chodící mrtvola, vás nic nepřekvapí. Nicméně jsem prošli J Na trajektu se vlastně nic speciálního nedělo.  Kromě sblížení s neznámými studenty z Francie.  Jako chodící mrtvoly jsme do autobusu v britském Doveru zas naskočili a vyrazili směr Portsmouth. I když se to nezdá, tak jsme tam dojeli za necelé dvě hodiny, které byly poslední možností odpočinku před procházkou v tomhle přístavním městečku. Přes nádherné pobřeží a centrum města jsme se dostali až k městské dominantě, věži Spinnaker Tower, kde na nás čekal nádherný výhled.
Takhle bych shrnul začátek, který se vlastně stal nepodstatným, vzhledem k tomu, co se mělo stát.
V Portsmouth jsme byli jeden den, který jsme si užili, i díky počasí.  Večer jsme se poprvé setkali s našimi hostitelskými rodinami. No… to víte, někdo toho pomyslného „černého Petra“ získat musel. Docela vtipné bylo druhý den poslouchat od ostatních, jak super nebo naopak hrozná je jejich rodina. Hned v úterý – druhý den; jsme šli poprvé do anglické školy, která se stala spíše symbolickou, když sečteme počet hodin/dnů a to, co jsme se skutečně naučili. Každopádně nám škola něco jistě dala. Odpoledne téhož dne jsme navštívili Beachy Head – křídové útesy a zashopovali jsme si i v Eastbourne. I tenhle den nám počasí přálo.
I třetí a čtvrtý den jsme opět dopoledne navštěvovali školu v malém městečku blízko Brightonu. Ve středu jsme odjeli na Hever Castle, zámek rodu Boleynů, jehož nejznámějším potomkem je Anne Boleyn, manželka Jindřicha VIII. Čtvrtek byl ve znamení velkých nákupů a prohlídky Brightonu. V hustší atmosféře během cesty autobusem jsme z centra odjeli večer naposledy do rodin.
V pátek jsme se s nimi rozloučili a v brzkých hodinách odjeli do Londýna. Odjezd z našeho meeting pointu byl v 6 hodin, což mnohým dělalo značné problémy. Po třech hodinách jízdy nebo stání v koloně jsme dorazili do velkoměsta. Hned z rána jsme nastoupili do loďky, která nás dovezla až k samotnému London Eye, kde jsme si vystáli frontu, ale za těch 40 minut krásného výhledu to stálo. Pěšky jsme šli kolem Big Benu, Westminster Abbey – opatství, u kterého se naše skupiny rozdělily a dobrých 20 minut jsme se hledali. Naštěstí se první skupina, vedená průvodkyní Káťou, zastavila blízko Buckinghamského paláce, takže jsme je stihli dojít. Pár minut na to, co jsme se našli, jsme se už zase toulali na Trafalgar Square. Odtud však byla již krátká cesta na Piccadilly Circus a Leicester Square, kde jsme měli i rozchod. Během volného rozchodu řada z nás zašla do uliček China Town, kde jsme si dali oběd-večeři. Poté už jsme jeli zpět k autobusu s menší změnou – nikoli lodí, ale metrem.
No a tak skončila naše cesta. Bylo to skvělé, snad ještě někdy…

Matěj Čumpelík, kvarta A