Kdo vlastně přišel na začátku školního roku s nápadem stvořit k příležitosti oslav výročí gymnázia muzikál? Náš vlastní školní muzikál! Popravdě už ani nevím, ale postupně se do projektu zapojovalo stále více a více nadšených duší, a tak pod trpělivým vedením paní profesorky Francové nakonec vzniklo celovečerní představení Rebelové nové generace. Jistě si pamatujete slavný filmový muzikál, který se odehrává v době začátku ruské okupace, s hlavními hrdiny maturanty, kteří spíš než školu řeší svá malá osobní dramata a první lásky. Jak geniální téma pro ztvárnění! Nejen že je děj zasazen do nám blízkého středoškolského prostředí, ale tematicky jsme takto mohli poukázat i na sté výročí vzniku samostatného Československa a padesát uplynulých let od okupace v roce 1968. Tak významnou historii je rozhodně třeba si stále připomínat.
Než se ale naše muzikálové dítko mohlo narodit a ukázat světu, museli jsme všichni ujít dlouhou cestu. Sestavení scénáře, tvorba kulis, shánění kostýmů, zkoušky a tak dále. Obrovské kvantum práce a úsilí, které do příprav vložili lidi jak z Horních Počernic, tak z detašovaného pracoviště na Černém Mostě. Což mimochodem hodnotím jako další významné plus celé akce. Totiž že jsme se konečně opravdu navzájem poznali a sblížili. Nejvíce asi na finálním soustředění, kdy jsme na několik krásných jarních dní odjeli všichni do Lhotky u Mělníka, abychom společně doladili veškeré detaily.
Představení jsme odehráli celkem čtyřikrát. Dvakrát studenti z detašovaného pracoviště a dvakrát my. Vždy dopoledne jsme hráli pro žáky z jedné či druhé budovy naší školy a večer pro veřejnost – rodiče, kamarády a známé. Jak moc jsme si to užili? To se snad ani slovy nedá vyjádřit. A pokud jste i vy, naši diváci, byli alespoň z poloviny tak nadšení jako my, zasmáli se a třeba si i uvědomili, co za události si tu vlastně připomínáme, pak to celé rozhodně mělo smysl. Děkuji moc všem zúčastněným a na podzim jedeme dál!

Eliška Volencová, kvinta (sexta) A

 Muzikál Rebelové (před premiérou)

Je středa ráno a právě se nacházím v divadle v Horních Počernicích. Již za necelou hodinu máme zahájit muzikál Rebelové a nervozita stoupá. Studenti, kteří mají přijít na představení, zatím stále sedí ve škole a někteří předvádějí své Gladiátorské hry. My zde naposledy zkoušíme a duševně se připravujeme na začátek představení. „Zkus zpívat trošku víc nahlas a méně falešně,“ slyším z jeviště, na kterém se nacházejí paní profesorka Bačová, Francová a náš rejža Matěj Čumpelík.
Nervozita stoupá a paní prof. Francová se nás snaží uklidnit s tím, že si představení máme užít. Zdá se mi ovšem, že je také mírně nesvá, protože si přeje, jako my všichni, aby se vše povedlo tak, jak má. Někteří lidé (včetně mě) začínají přemýšlet, zda vtipné narážky budou opravdu vtipné, či nikoliv. Abych nebyl nervózní, musím se sám sebe přesvědčovat, že se opravdu nic neděje. „Vždyť vlastně o nic nejde. Dej se do pohody, napij se Caprisone a vše bude v klidu,“ říkám si, a v chuti lahodného Caprisone nervozita ustává.
Nutno dodat, že jsou poměrně horké dny, a nutno dodat, že i v divadle začíná být nesmírné vedro a na některých hercích se začínají v reflektorech objevovat kapky potu. Ovšem záporné věci přináší i kladné výjimky. Díky tomuto stupňujícímu vedru mě napadá narážka na měření teploty ve škole, kterou bych mohl použít v mezičase jako asistent režiséra. Jen pro upřesnění, já ve své roli asistenta jako jeden z mála spíše improvizuji, takže ještě uvidím, co v jakém představení budu říkat.
Ovšem nastává nečekaná situace. Právě jsme si všimli, že již přicházejí studenti. Pro nás je to docela problém, protože jsme původně chtěli ještě chvíli zkoušet. Aktuální stav to již ovšem nedovoluje a my musíme doufat, že na premiéře našich Rebelů vše proběhne tak, jak má.
„Buďte zticha!“ uklidňuje nás paní profesorka v zákulisí, abychom nerušili vstupující publikum. Máme poslední šanci na svačinu a teď jen čekat, jak to dopadne. Divadlo se postupně zaplňuje. Pro nás je to nesmírný nezvyk, jelikož jsme doposud zkoušeli jen před prázdným sálem.
Nezbývá nám nic víc, než čekat na začátek a doufat, že se nám představení povede a bude mít skvělý ohlas. Čekání je téměř nekonečné jak pro nás, tak zřejmě podle hluku i pro diváky. Atmosféra houstne… Snad obecenstvo ocení naši celoroční práci.

Lukáš Bouška, Septima B