Studentský den 2017 – Horní Počernice

Říká se, že ze střední školy má člověk ty nejhezčí vzpomínky. Občas o tom pochybuji, hlavně když sedím do noci nad učením, protože mám druhý den psát několik testů, odevzdávat spoustu úkolů a přednést prezentaci, kterou jsem ještě nezačala ani připravovat. No a co teprve, když píšeme pololetní práce, to mám pak opravdu pocit, že se z toho zblázním. Ale bude hůř. Dokud je moje starost pouze škola a sport, tak mám vlastně bezstarostný život a stěžuju si pouze z recese. Abych to ale nebrala černobíle, učivo je většinou zajímavé a hlavně jsou ve škole akce, na které se opravdu těším – Poslední zvonění, výlety, zajímavé přednášky, či právě Studentský den.

Studentský den se koná na oslavu Mezinárodního dne studenstva, který připomíná dění kolem 17. listopadu 1939 – zavření vysokých škol, zatčení stovek studentů, kteří byli posláni do koncentračních táborů a popravu devíti z nich. Každý rok jsem se těšila, co na nás septimáni vymyslí a jaké úkoly budeme plnit. Sedm let uteklo jako voda a zorganizování Studentského dne letos padlo právě na nás.

Před samotným Studentským dnem jsme museli vyřídit spoustu věcí. Vymyslet příběh, formu a průběh celého dne, domluvit vše s vedením školy, nakoupit občerstvení a potřeby, rozdělit studenty i profesory do skupin. Díky panu profesoru Kohouškovi, který tu s námi byl, jsme měli možnost být ve škole přes noc a vše připravit. Každá skupinka pracovala na svém stanovišti. Připravili jsme všechny třídy, přenesli snad všechny rostliny z celé školy tam, kde se hodily, vyvěsili všechny plakáty, vyzdobili třídy a namalovali obrázky. Trvalo to ale tak dlouho, že jsme ani nešli spát, takže jsme jen asi hodinku odpočívali a šli se obléct do našich kostýmů.

V 7 ráno se škola proměnila v Letiště Karla Beneše. Studenti všech ročníků dostali před vstupem do haly svou letenku a vyčkávali, až bude oznámen „boarding“ – nástup do letadla. V mezičase si pasažéři mohli koupit občerstvení v „duty free shopu“, neboli bezcelním obchodě a sledovat svůj let na velkém panelu odletů. V 8 hodin se již všichni přesunuli k Terminálu 3, kde prošli bezpečnostním rámem, ukázali letenku a nastoupili do letadla. V letadle, tedy v tělocvičně, usazovali letušky pasažéry na svá místa a zanedlouho letadlo společnosti Benysairlines vzlétlo. Bohužel se ale objevila porucha a letadlo muselo nouzově přistát v Indickém oceánu. Od kapitána se pasažéři dozvěděli, že nedaleko odtud je ostrov, na kterém se mohou zachránit. Onen ostrov ale obývají domorodci, jejichž přízeň není lehké si získat. Pasažéři tedy musí tvořit kmeny a obejít celý ostrov, kde budou plnit úkoly domorodců a večer předstoupí před kmenovou radu, kde se dozví, který kmen bude jako jediný zachráněn. Studenti se tedy po skupinkách vydali zpět do haly, kde v rámci hry odevzdali své mobilní telefony, neboť na ostrově není signál.  Následně každý kmen dostal svou pochodeň a vytvořil si šátky podle barvy své skupiny. Poté se vydali na svou cestu. Museli projít pouští a bojovat o vodu, v džungli plné rostlin se učili ošetřovat si zranění, na pláži prozkoumávali moře, na horách si hledali cestu při sněžné vánici a na jednu hodinu se vydali ven, kde hledali schovaný kód, aby mohli na konci dne získat zpět své mobilní telefony. Toto je ale jen zlomek zajímavých aktivit, které jsme pro studenty měli připravené. Novinkou bylo, že kmeny soupeřili mezi sebou v mezikmenové výzvě. Na konci dne se všichni sešli v tělocvičně na kmenové radě, kde domorodci (septimáni) rozhodli, který kmen přežije. Pro všechny ostatní „kmen promluvil“ a zhasla jim pochodeň.

Tímto Studentský den skončil. Ne pro nás, ale pro ostatní studenty. My se okamžitě vrhli na uklízení a poměrně rychle jsme vše uvedli do původního stavu. Den utekl jako voda, a my jsme najednou seděli všichni na chodbě, naprosto vyčerpaní, a uvědomili si, že je to celé za námi. Všechna ta snaha a příprava, samotná hra, celé to uteklo strašně rychle. Z posledních sil jsme došli domů a těšili se, až dospíme ten spánkový deficit, neboť jsme byli asi 32 hodin na nohou. Do postelí jsme ale ulehli spokojení, že jsme to zvládli, že to je za námi, že se to povedlo. Doufám, že si to stejně jako my užil i zbytek studentů a profesoři a už se těším, co si pro nás příští rok přichystá letošní sexta.

Natálie Hrbková