Poslední zvonění v Horních Počernicích
Sedím právě ve vlaku, který uhání krajinou jako splašený kůň a vidím z okna pole, lesy, rozkvetlé louky a rybníky. Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně pěkná paralela. K čemu? K mému studiu na gymnáziu. Běží to oboje stejně neuvěřitelně rychle, a to jsem si dneska uvědomila doopravdy, protože právě dnes bylo poslední…
Číst →