Cožpak není krásné narušit pevně daný pořádek všedních školních dní akcí, během které se děti pobaví, zábavnou formou rozšíří své znalosti a hlavně poznají své spolužáky i mimo školní lavice?
Myslím, že mi nikdo z naší třídy nebude odporovat, když řeknu, že ještě i dnes, po více než dvou letech, stále s úsměvem na rtech vzpomínáme na Noc s Andersenem, kterou pro nás zorganizovalo gymnázium v době, kdy jsme byli my sami v prvním ročníku studia. Proto jsme neváhali ani chvíli, když se nám letos naskytla možnost pořádat společně program pro současné nováčky na naší škole.
Několik týdnů se pilně pracovalo, připravovalo, zkoušelo. To vše zabralo hodně času, všichni ale pracovali s velkým nasazením a hlavně radostí, kterou nám přinášelo nacvičování divadla, připravování soutěží a všech dalších potřebných věcí.
Ani jsme se nenadáli a 1. duben, tedy den „D“ byl tady. Primánci dorazili vybaveni spacáky a velkým očekáváním. Vše naštěstí vyšlo podle plánu a jsem si téměř jistá, že naše snaha byla korunována úspěchem. Soudím tak alespoň podle výrazů tváří našich malých diváků, když jsme jim zahráli připravené pohádky – Pošťáckou pohádku od Karla Čapka a dvě Erbenovy – Rozum a Štěstí a Dlouhou, Širokou a Bystrozrakou, ve které si hlavní hrdinové tak nějak pozměnili pohlaví .
Stejně dobře se vyvedly i všechny připravené soutěže a hry. Zlatým hřebem večera pak bylo vypouštění lampionů štěstí, na které si každý napsal nějaké to své tajné přáníčko a pak už jen sledoval, jak s lampionem odlétá do nekonečné tmy noční oblohy.
Jsem moc ráda, že vše klaplo podle plánů, ba možná ještě lépe, než jsme vůbec doufali. Až na trochu uzívané ráno jsme si totiž celou akci opravdu užili .
Eliška Volencová, tercie A