Od úterý 12. do pátku 15. května 2026 jsme my, třída sexta A, vyměnili školní lavice za turistické boty a vyrazili na vlastivědnou exkurzi na Moravu. Naším domovem se na čtyři dny stal kemp v Hranicích na Moravě.

Naše cesta začala v úterý ráno na pražském Hlavním nádraží. Prvním cílem po příjezdu a ubytování byly Zbrašovské aragonitové jeskyně, které nás ohromily svou unikátní výzdobou – jedná se totiž o jedinou jeskyni v České republice hydrotermálního původu. Jen kousek odtud jsme nahlédli do Hranické propasti – nejhlubší zatopené propasti světa.

Další dva dny prověřily naši fyzickou kondici. Ve středu jsme zdolali cca 23 kilometrů dlouhou trasu na hrad Helfštýn, kde jsme měli komentovanou prohlídku jak o jeho historii, tak i o festivalu kovářů, který se zde každoročně koná. Den jsme zakončili cestou vlakem zpátky do kempu z městečka Lipník nad Bečvou. Čtvrtek jsme pak zamířili do Beskyd. Po hodinové cestě vlakem, několika ušlapaných kilometrech a projížďce lanovkou jsme se dostali na Pustevny. Toto místo je proslulé svou specifickou lidovou architekturou, konkrétně Jurkovičovými stavbami – dřevěnými domy, které navrhl slovenský architekt Dušan Jurkovič. Odtud jsme po hřebenech a kolem sochy Boha Radegasta ušli dalších asi 22 kilometrů přes horu Radhošť až do města Rožnov pod Radhoštěm. Odměnou nám byla prohlídka tamního skanzenu, který nás přenesl do života našich předků.

I když nám počasí připravilo zkoušku v podobě docela citelné zimy, náladu nám to nezkazilo. Naopak – o to víc jsme si užívali každý večer v kempu. Pravidelný táborák se stal centrem všeho dění. Zatímco dřevo praskalo, my jsme se bavili hraním Městečka Palermo nebo řešením Černých historek. Tyto společné chvíle u ohně byly pro mnohé z nás tím nejlepším zážitkem z celého výletu.

Poslední den, v pátek, jsme stihli ještě místní muzeum. Tam jsme totiž narazili na výstavu přízraků a nadpřirozených bytostí. Viděli jsme nestvůry od Bílé paní z Rožmberka až po vlkodlaky, kostlivce a monstrum Viktora Frankensteina. Součástí toho byla také hra, na konci které jsme zaháněli démona.

Jako by příroda věděla, že už jedeme domů, rozpršelo se až ve chvíli, kdy jsme nastupovali do vlaku směr Praha. Vracíme se unavení, s nohama plnýma kilometrů, ale hlavně s novými zážitky a znalostmi.

Linda Krátka, sexta A