Všichni jsme se těšili na lyžák. A proč také ne? Lidé o svých zážitcích z lyžařských kurzů vždy vypráví dlouhé hodiny – jak se tam se spolužáky bavili, stmelil se jejich kolektiv a čemu se na lyžích či snowboardu naučili.

Já jsem byla nadšená z představy toho, jak si zalyžuji ve středisku Tauplitz v Rakousku. Když jsme ale na lyže v den příjezdu (11. 12. 2022) nastoupili, byli jsme zaskočeni mrazivým počasím, jež dosahovalo v nejvyšším bodě i -18 °C.

Přesuňme se ale od toho, jak první dva dny nikdo neviděl dále než dva metry před sebe a jak nám sněhová děla házela umělý sníh do obličeje, kdykoli jsme kolem nich projeli. Po zbytek pobytu jsme totiž dostali možná to nejkrásnější počasí, co jsme si mohli přát.

Svítilo slunce a na obloze se nevyskytoval téměř žádný mrak. Kvůli termínu našeho kurzu sice nebyly sjezdovky občas úplně upravené, ale celá atmosféra se díky ostatním podmínkám, a především lidem vykompenzovala.

Každý večer jsme hráli jak my, studenti, tak i profesoři společenské hry. Napodobili jsme seriál Partička, zkoumali vědecké přesmyčky známých přísloví, navštívili nedaleký kostel, a nakonec i předstírali, že jsme něčí tajný přítel.

Normálně nerada mluvím za všechny, ale tentokrát budu. Stali jsme se ročníkem, který tradici lyžařských kurzů na naší škole po pandemii oživil, a rozhodně jsme si na tento pobyt všichni vytvořili hezké vzpomínky. Nejen se svými vlastními spolužáky, propletli jsme přátelství i s naší paralelní třídou.

Alice Formanová, kvinta A