Maturitní a imatrikulační ples Gymnázia Chodovická

Ne nadarmo se říká, že maturitní ples je celoživotní událost, na kterou budeme s láskou vzpomínat. Od momentu, kdy jsem vstoupila do Kongresového centra na Vyšehradě, po sloupnutí poslední lepenky ze zdi při úklidu prostor, se sice velká ručička na hodinkách obtočila okolo ciferníku dohromady desetkrát, ale zdálo se mi to bleskovější než let špuntu od šampusu. Na slavnostní přípitek jsme si museli ovšem chvilku počkat, předcházely mu přípravy sálu, dolaďování překvapení, zkrášlování děvčat, ba dokonce i hochů, nasoukání se do přenádherných šatů a vytříbených obleků, fotografování, nástup s primány a nástup maturantů samotných. Prvních pár minut před a po otevření sálu jsme se s pár mými spolužáky shodli, že je to šílené, hektické a vůbec, že už to chceme mít za sebou. Naštěstí tahle nepohoda odešla po úspěšném nástupu, při kterém si každý oktaván vedl po svém boku primána při majestátní písničce – hymně Ligy mistrů. Totiž reflektory, potlesk a jásot publika se Vám přeci jen dostanou pod kůži, v dobrém slova smyslu. Sláva tohoto rázu se nezažívá každý večer.

Co následovalo po přípitku? Samá zábava a legrace, trochu dojetí při proslovu Davida a Saši, mých spolužáků, shrnujících osm let, strávených spolu pod jednou střechou našeho gymnázia. Ale žal se vytratil z našich tváří hned, jak se z balkonů a z přízemí do naší červenožluté plachty začaly snášet peníze. Zlatý déšť patří mezi mé nejkrásnější vzpomínky na ten večer. Nebyli bychom to totiž my, kdybychom si z něčeho neudělali legraci. Plachtu (s dírou uprostřed) jsme napnuli tak, že z ní zlaté mince vylétávaly zpět na obecenstvo. Smích, radost a bolestivé výkřiky, které byly zapříčiněny zásahy kovovými kapkami deště, poskytly rodičům, profesorům a vůbec všem divákům náramnou podívanou.

A na čem jsme si dali nejvíce záležet? Kromě povedeného půlnočního překvapení bylo nezapomenutelné určitě samotné šerpování maturantů. Nastupující dvojice si předem určily svoji oblíbenou písničku, připravily si své fotky z dětství, které se pak promítaly na velké plátno nad pódiem, a vymyslely originální způsob, jak se po červeném koberci přesunou až k paní ředitelce a třídním profesorkám, které je odměnily šerpou s nápisem “Maturant 2020“, růžičkou, pogratulováním a vlídnými slovy.

Večer nám všem zpříjemnil milý moderátor pan Vavruška, který některé z nás znal z tanečních, a výborná kapela, při jejíž muzice se na parketu vystřídaly tance s profesory či rodiči a i mnozí příchozí se předvedli v rytmu waltzu, blues či freestylu.

Nechť naše maturitní zkouška v květnu je alespoň tak úspěšná jako večer 29. 1. 2020.

Šárka Svobodová, oktáva B

Dne 29. ledna 2020 se odehrál maturitní a imatrikulační ples Gymnázia Chodovická v budově Kongresového centra. Bylo chladné středeční poledne a studenti oktáv se postupně shromáždili v budově.

Prvotní obtíže s přistavením vozu k nakládacímu výtahu, který nakonec nebyl vůbec využit, překonali studenti bez větších obtíží. Následný přesun květin, výzdoby a dalšího vybavení se obešel bez komplikací a ztrát jak na životech, tak na majetku. Zároveň s přípravou sálu probíhalo také nacvičování maturitních překvapení a jednotlivých nástupů. Vše plynulo hladce a studentům oktáv tato skutečnost dodala sebevědomí. Nácvik proběhl velice úspěšně a studenti se mohli pustit do zkrášlování svých zevnějšků.

Dveře sálu se otevřely s odbíjející šestou hodinou večerní. Již po pár minutách se sál začal pomalu, ale jistě zaplňovat. Ještě před prvním slavnostním nástupem si žáci prvního a osmého ročníku nechali udělat tradiční společnou fotografii na památku. Sotva se stihli vyfotit, už byl čas na společný nástup prim a oktáv. Na vteřinu přesně v 19:00 začala hrát hudba, žáci nastoupili do půlkruhu a moderátor oficiálně zahájil ples.

Po prvním předtančení a hudebním okénku se do sálu opět navrátili nejmladší studenti gymnázia na své stužkování a na následné překvapení. Nutno konstatovat, že obě primy velice pilně nacvičovaly svá překvapení a nastavily vysokou laťku pro oktavány.

Následovala další hudební výplň a také druhé předtančení. To už bylo devět hodin a blížil se jeden z vrcholů večera – slavnostní nástup maturantů. Vše se obešlo bez větších potíží, fotografové pořídili studentům krásné památeční fotografie a bylo vidět na tvářích studentů, že z nich opadla prvotní nervozita.

Dalším bodem programu byl tanec s učiteli a rodiči. Již při přípravách plesu se studenti poctivě nachystali i na tuto programovou část a bylo znát, že ani tuto akci nepodcenili.

Večer se kvapem blížil ke konci a po zlatém dešti zbývalo už jediné – půlnoční překvapení. Obě oktávy si připravily velice atraktivní taneční vystoupení, které doplnily předtočenými scénkami promítanými na plátno nad nimi. Půlnoční překvapení sklidila obrovský potlesk a nezbývalo nic jiného, než slavnostně ukončit ples. Poté se studenti postarali o neodkladné uvedení sálu do původního stavu a následně se odebrali oslavit úspěšný večer na již očekávanou afterparty, ze které již není dochován žádný záznam.

Matěj Mašín, oktáva A