Ve čtvrtek 27. února 2025 naše třída 3.B v rámci předmětu Člověk a svět práce navštívila Justiční areál Na Míčánkách. Celou akcí nás provázela Mgr. Kateřina Mazzolini, která zastává pozici soudkyně.

Hned při vstupu do budovy jsme museli projít rámem, aby se zjistilo, zda u sebe nemáme zbraně. Když jsme se všichni dostali dovnitř, nejprve jsme začali krátkou prohlídkou areálu. Dozvěděli jsme se, že v areálu se nachází hned několik soudů, a to pro Prahu 4, 6, 8, 9 a 10. Naše první zastávka byla ve studovně. Tato studovna slouží k  nahlížení do spisu a získávání informací k projednávané kauze. Po celou dobu vás kontrolují zaměstnankyně, aby nedošlo ke ztrátě nebo poškození spisu. Jedna ze zaměstnankyň nám pověděla, že jednou se spis nějaký pán pokusil sníst, a tak mu ho musela vytahovat z pusy.

Cestou jsme zjistili, že do jednacích síní se dá jít dvěma vchody. Jeden je pro veřejnost a druhý pro soudce a ostatní zaměstnance. Soudkyně upozornila na papír, který byl vyvěšený vedle každé jednací síně, a poučila nás, že na něm je napsán časový rozpi  jednání a že se musí každý den měnit. Také nám pověděla, že soudci mu normálně říkají jídelníček. Na chodbě jsme chvilku čekali a pak již přišel soudce JUDr. Petr Zelenka, který nás pustil do místnosti.

Následně jsme se zúčastnili hlavního líčení, kde si obžalovaná měla vyslechnout trest. Před začátkem soudu přišla jako první její obhájkyně, která měla za úkol pokusit se, aby obžalovaná nedostala tak přísný trest. Následně přišel státní zástupce, který dohlížel na to, aby obžalovaná dostala přiměřený trest k jejím činům. Když líčení začalo, soudce přečetl informace o případu a my se dozvěděli, že šlo o opakovanou krádež a gamblerství. Obžalovaná přiznala vinu a následně se pouze rozhodovalo o trestu. Paní byl vyměřen trest 6 měsíců odnětí svobody za tuto krádež. Bohužel, když se všechny její tresty sečetly, ve vězení posedí ještě 3 roky. Po skončení hlavního líčení nám soudce vše vysvětlil, za což jsme mu byli všichni moc vděční.

Chvilku nám trvalo vše pořádně zpracovat. Když jsme se přesunuli do jednací síně naší paní soudkyně, potkali jsme jednu z jejích kolegyň, Mgr. et Mgr. Hanu Čiberovou, která pracuje na opatrovnickém úseku. To znamená, že např. řeší, co se bude dít s dítětem, když se mu rozvádí rodiče. Po informacích o problematice opatrovnictví nám rozdala vytisknutý email, který posílá dětem, když se s nimi potřebuje sejít. A poprosila nás o spolupráci. Soudkyně nevěděla, jak to na děti působí, a tak se zeptala nás. Když jí většina potvrdila, že je to dobré a že bychom se nevyděsili, poděkovala nám a my jsme se vydali dál.

 Když jsme se seznámili s dvěma asistentkami soudců, které jsou jako jejich pravé ruce, byli jsme rozděleni do 3 skupin. Já jsem byla ve skupině, kterou měla na starost opět naše soudkyně. Ta nás zavedla do své kanceláře a blíže nám vysvětlila obtížnost své práce a nechala nás si vyzkoušet její soudcovský talár, tj. takový černý kabát s fialovým lemováním, který musí nosit na jednání. Také nám objasnila, že ve spisech je vše potřebné a že spisy mohou mít různé velikosti. Ona zrovna pracovala na opravdu tlustém, ale na stole měla připravených i několik tenčích. Prozradila nám, že ty mají všichni mnohem raději, protože je s nimi méně práce. Také jsme se dozvěděli, že každý rok má spis jinou barvu. Když už jsme se chystali k odchodu, měli jsme možnost obléct si i advokátní talár.

Nakonec nám soudkyně sdělila tyto tři klíčové informace, které si máme zapamatovat. Ty zní:

• v trestním úseku: pozor na závislosti, lékové a nelékové. Ty totiž zvyšují riziko, že se člověk ocitne jako obžalovaný před trestním soudem.
• v opatrovnickém úseku: děti od určitého věku mají právo být v opatrovnickém řízení plnohodnotnými účastníky. To znamená, být v něm přímo soudcem slyšeny. Až sami budeme mít děti, tak si při rozvodu nemáme vyřizovat účty s druhým rodičem přes dítě.
• v civilním úseku: pozor na dluhy, neuváženě si nepůjčovat, pečlivě číst smlouvy, a když něčemu nerozumím, tak si nepůjčovat, a když už mě někdo zažaluje, nestrkat hlavu do písku a komunikovat.

Tuto akci jsme si opravdu celá třída moc užili a vzali jsme si mnoho ponaučení. Usoudili jsme, že před soudem určitě nikdo z nás jako obžalovaný stát nechce.

                                 Sofie Mazzolini, 3.B