Dne 14. 5. 2025 naše třída kvinta A navštívila Neviditelnou výstavu v centru Prahy. Jak již název napovídá, šlo o výstavu, kterou jsme vlastně neviděli. Co si pod tímto popisem můžeme představit? Hodinu zážitků bez velmi důležitého smyslového vjemu, zraku.

Nejdříve jsme si společně prošli viditelnou část výstavy, ve které byly pomůcky pro nevidomé. Poté třída postupně v několika skupinách prošla část ve tmě.

Nejdříve jsme byli zavedeni do místnosti, kam světlo ještě trochu pronikalo, avšak jen velmi slabě. Tam jsme se seznámili s naším průvodcem. Ten nás následovně provedl prostředím průměrného obydlí, tedy obývacím pokojem, kuchyní, koupelnou. Pamatuji si, že v tuto chvíli jsem zaznamenal a podivoval se, jak mohl průvodce znát skoro každý náš pohyb. Před prohlídkou jsem nepostřehl podstatnou informaci, že nás bude provázet slepý člověk. Celou tu dobu jsem průvodce vnímal jako jedince bez zrakového omezení s brýlemi s nočním viděním. Poté jsme vyšli z obytných prostor „ven“ a vyzkoušeli jsme si, jaké to je, vybírat potraviny a procházet městem jako nevidomý. Při poznávání zeleniny a ovoce mě samotného překvapilo, že jsem skoro vždy tipoval správně. Horší to však bylo u novin, tam jsem opravdu nevěděl, zda mám v ruce Právo nebo Mladou frontu. Následně jsme se skrz jakousi myslivnu dostali do lesa. V této části se mi líbilo, jak byla vypracovaná. Vzduch, jehličí, kůra, zvuky – všechno bylo skoro jako v reálném lese, dokonce tam překvapivě tekl i potůček. Předposlední částí byla galerie, kde jsme měli uhodnout, o jaké zmenšeniny známých soch se jedná. Byl tam např. Buddha, Věstonická Venuše, socha Davida a podobně. Nakonec jsme došli do baru a tam jsme si mohli dát občerstvení a našemu nevidomému průvodci pokládat otázky na život člověka bez zraku.

Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací. Například, že náš průvodce chodil na normální základní školu bez asistenta (což popravdě nechápu, jak sám zvládl), že je slepý už od narození, je pro něj vidět cokoli, třeba i tmu, stejně abstraktní jako pro normální jedince vidět skrz zdi.

Hlavní poznatek, který jsem si z výstavy odnesl já, byl ten, že bychom měli lidi soudit více podle toho, jací jsou, a ne podle toho, jak vypadají. Když jsme totiž vyšli z výstavy na světlo, očekával  jsem dle charismatického hlasu průvodce, že bude vypadat úplně jinak, než ve skutečnosti vypadal.

Matyáš Mikeš, 5.A