„Uteče to jako voda,“ byla věta, ve kterou jsme nikdo z nás v roce 2016 jako malí primánci nevěřili. A přesto je to tu, poslední zvonění legendární 8.B. Tuto událost jsme si chtěli užít naplno, a proto jsme se rozhodli reformovat typický průběh posledního zvonění na Detaši revolucí. Tématem 30. 4. 2024 se stal nezapomenutelný román 1984 George Orwella. Za Velkého Bratra, který doprovázel studenty během celého dne ve formě plakátů, jsme si vybrali pana zástupce ředitelky školy, pana profesora Vinohradníka. Nesmíme zapomenout i na Velkou sestru, jež vedla nás 8 let, paní profesorku Krátkou!
Přes noc se Detaš přetočil naruby. Všechny tabule obsahovaly jasné osmero kázání naší třídy:
- Všichni jsou si rovni, jen studenti z 8.B jsou si rovnější.
- Každý, kdo chodí do Počernic, je nepřítel.
- Každý, kdo musí chodit do Počernic na semináře, je přítel.
- Žádný Detašák nebude nosit boty značky Shoetopia.
- Žádný Detašák nepotopí jiného Detašáka (Počerky může).
- Žádný Detašák nebude pít alkohol.
- Žádný Detašák nebude spát na hodinách Evičky.
- Velký bratr tě vždy sleduje a Evička taky!
Některé místnosti byly objeveny našimi spolužáky v absolutním chaosu, jiné zase úplně prázdné. Před tím však samozřejmě předcházelo lehké kamarádské pozlobení před vchodem do školy. Jen si to představte. Hořčice, kečupy, cukr, barva na vlasy, pistolky s vodou a pěna na holení… Skvělá zábava!
Po dvouhodinovém teroru ministerstva lásky, pravdy a hojnosti se studenti přesunuli na venkovní prostory školy a začal program ministerstva míru. Mezitřídní soutěž se skládala ze tří zákeřných úloh. Nejdříve měli studenti za úkol vytvořit co nejdelší řetěz z oblečení, dále se rozmotat z velkého kolektivního objetí a nakonec sestavit choreografii na libovolných 20 sekund z naší milované školní hymny. Vítěznou cenu převzala čestně 6.B. V programu nesměl chybět i náš pedagogický sbor, který byl obdařen speciálními dárky. Celá událost byla zakončena průvodem po schodech doprovázeným cinkáním a zvoněním klíčů školy.
Tím byla zakončena osmiletá školní docházka 8.B. Poslední zvonění jsme si náramně užili, i když nás při odcházení z budovy bolelo srdíčko. Detaš nám bude bezpochyb chybět!
Marie Komrzýová, 8.B
