Naše cesta dnes ráno začíná již v sedm hodin na Černém Mostě, kde se všichni neochotně ještě ospalí scházíme. Cesta do Terezína následně trvá zhruba hodinu a půl, naše kupé si užívá ještě veselou náladu, což se v průběhu dne posléze výrazně změní.

Z nádraží vycházíme do prvního muzea, které má za úkol nás seznámit s ghettem a s kulturou v něm. V tu ránu, když dorážíme k první expozici, zavládne v naší třídě hluboké ticho a přemýšlíme, jak v hrozné době tito lidé žili. Ve vitrínách leží pochmurné dopisy, ze kterých sálá smutek, vystaveny jsou zde taktéž obrazy, písně, jež zde byly skládány, kostýmy z divadel a nechybí ani propaganda od nacistů.

Druhé muzeum na nás ještě více dolehne. Příběhy malých dětí nás nepopsatelně zasáhnou, fotky a jejich malé roztomilé obrázky… Nedokážeme si připustit, že může být někdo tak zlý: „Zabít dítě? Vždyť je to jen malý ubohý tvoreček.“ Jak strašné muselo být v této době žít. To už nikdy naštěstí nezjistíme. Pomalu si pročítáme zeď se jmény usmrcených dětí. Jména se mačkají těsně vedle sebe, je jich nespočet.

I přes to, že počasí nám přeje, na nic jiného než na ty ubohé lidi nemyslíme. Na hřbitovu poblíž u Malé pevnosti usmrcení lidé odpočívají a my jen přihlížíme se smutnými výrazy ve tvářích. Náš poslední cíl výpravy je procházka Malou pevností s průvodcem. Tento pohled asi už nikdy nezapomenu. Tiše našlapujeme v extrémně malých místnostech, kde se tísnilo asi šedesát židů, a napjatě posloucháme naši průvodkyni. Pochodujeme chodbou o délce pět set metrů, vedle ní se rozkládají místnosti, kde se mrtvá těla Židů házela na sebe jedno přes druhé, a ve svém nitru cítím jen úzkost a žal.

Upřímně jsem za tento výlet moc vděčná. Dokonce bych ho asi prohlásila za nejvíce prospěšný. Sice jsem se ponořila do extrémně smutné historie našich dějin, ale mám pocit, že se o této tématice málo mluví, a někteří lidé dokonce tvrdí, že žádný holocaust nebyl. A tak se domnívám, že je důležité, abychom se o něj více zajímali a byli opravdu vděční za to, v jaké době žijeme a jaké máme štěstí.

Ludmila Lžičařová, kvarta A