Akce se odehrála v pátek 19. 4. 2024. Sraz byl na Kampě, kde na nás již čekali lidé z Domu zahraniční spolupráce. Ti pro nás měli připravenou hru Reproduktor demokracie, která nás dosti překvapila. Všichni jsme dostali sluchátka, ve kterých nám všem najednou hrál stejný program. Mluvil k nám hlas, který nám dával různé úkoly. To, jak moc úkoly budeme plnit, bylo jen na nás. Zpočátku nikdo nechápal smysl této hry, ale pak nastala diskuze, která nám to objasnila.
Během diskuze jsme každý sdělili, jaké jsme z hry měli pocity. Společně jsme došli k tomu, že hra byla metaforou. Měla nám ukázat, jaký vliv na nás má okolí. Některé úkoly byly až bizarní, ale většina z nás je udělala, jelikož viděla ostatní je plnit.
Tato akce se pořádala kvůli blížícím se volbám do Evropského parlamentu. Nikdo z nás sice zatím nemůže volit, ale věřím, že nás tato akce poučila do budoucnosti, a to nejen co se týče politiky a voleb.
Dům zahraniční spolupráce měl na místě postavený také stánek, ve kterém jsme si mohli vzít různé letáčky, ve kterých jsme se mohli dočíst o zajímavých příležitostech, které i jako studenti máme.
Následovala druhá, dle mého názoru zábavnější, akce, která se odehrála v centru Europa Experience. Program spočíval v tom, že jsme si mohli zkusit být europoslanci. Byli jsme součástí simulované hry, kde se v parlamentu řešily dva problémy. První se týkal pitné vody, druhý bezpečnostních čipů. Následně jsme byli rozděleni na skupiny podle toho, jaký zájem jsme měli hájit, já jsem byla ve skupině, která měla chránit svobodu. Dalšími třemi skupinami byly: tradice, ekologie, solidarita. Abychom si jako poslanci mohli utvořit názor, chodili jsme po stanovištích, kde jsme si mohli o daném problému pročítat články, “diskutovat” s odborníky a “telefonovat” s důležitými osobnostmi. Následně jsme měli vytvořit kompromis s ostatními skupinami a předložit návrh Radě EU. Ta původně náš návrh zamítla, a tak jsme museli začít znovu. Každá skupina snížila své nároky a nakonec jsme došli k přijatelnému kompromisu. Hra skončila úspěšně, jelikož obě směrnice byly přijaty.
Tato hra nám připomněla, že demokracie je o kompromisu a nikdo nebude nikdy na 100 % spojený. Naše třída došla ke společnému rozhodnutí za pouhé 2 hodiny, nutno ale myslet na to, že to byla pouze simulace a takováto rozhodování trvají klidně i několik let.
Abych byla upřímná, politika a mezinárodní organizace mě nějak zvlášť nebaví, ale i přesto bych řekla, že mi tento program mnoho dal, a to i do života. Kompromisy jsme nuceni tvořit každý den, a to i nezávisle na politice. Program nám ukázal, že nejdůležitější je komunikace a snaha, ochota a odhodlanost problémy řešit.
Zoe Kvitová, 6.A