Škola v přírodě primy A a primy B

Škola v přírodě primy A a primy B

Třetí zářijový týden jsme my, žáci primy A a primy B, odjeli na školu v přírodě do Střelských Hoštic v jižních Čechách. Každý den nás kromě výuky čekala nějaká aktivita, např. za námi přijeli vojáci, kteří nám ukázali své vybavení, maskování a nakonec nás svezli velkou vojenskou Tatrou. Byli jsme také na procházce, během které jsme museli plnit různé úkoly, nebo jsme navštívili Muzeum řeky Otavy. Večer jsme většinou hráli seznamovací hry a také jsme uspořádali karneval, diskotéku a soutěž „Střelské Hoštice mají talent“. Pobyt se nám moc líbil, a hlavně jsme se všichni navzájem seznámili a dobře poznali.

Smolíková Berta, Přindová Natálie, Rottenbergová Sandra (prima A)

Deník školy v přírodě – září 2017

Den první

Ráno byl sraz u školy v Horních Počernicích. Odtud nás autobus dovezl až do Střelských Hoštic. Když jsme tam přijeli, rozdělili jsme se do skupin po čtyřech a vybrali si pokoje. Dnes jsme se neučili, ale to se brzy změní.
Odpoledne bylo sportovní. První přišel na řadu baseball. Nikdy dříve jsem ho nehrál, ale nakonec se mi moc líbil. Potom jsme rychle běželi na basketball. Po svačině jsme ještě měli na programu házenou a přehazku. Házená mě bavila ještě víc než všechno ostatní dohromady. Hrál jsem na pozici brankáře a po vystřídání jsem šel do útoku.

Den druhý

Ráno jsem chvíli psal do tohoto deníku. Pan profesor nás přišel vzbudit, přestože jsme už dávno byli vzhůru. Pár minut jsem si ještě četl.
Kvůli předpokládanému dešti (který nakonec stejně nebyl) se akce s vojáky přesunula na dopoledne, takže jsme hned po snídani vyrazili ven. Než si vojáci vše připravili, prohlédli jsme si areál. Vojáci nám pak ukázali oblečení proti chemickým zbraním a jak si ho nasazovat. Hodně mě bavilo, když jsme s helmou a neprůstřelnou vestou probíhali překážkovou drahou. Také jsme se pomalovali maskovacími barvami. Pak přijelo vojenské auto a vyskákala z něj 1.A, která v něm jela před námi. Nalezli jsme do auta a jeli snad až ke Strakonicím. Vyhodili nás rovnou na třetím stanovišti, kde jsme si mohli osahat zbraně.
Po obědě byl do dvou hodin klid, tak jsme si s kluky zkoušeli program na večer. Odpoledne jsme se už jenom učili. Po výuce jsme ještě nacvičovali naše představení. Konalo se večer, v herně. Pořadí se muselo losovat, jelikož nikdo nechtěl být první. A samozřejmě, že jsme to byli MY! Nacvičili jsme představení toreadora s býkem. Vůbec se nám to nepovedlo.

Den třetí

Dnes ráno jsem holky na pokoji musela budit já. Snídaně byla dobrá, ale učení samosebou úmorné. Možná proto, protože to byla němčina.
Po obědě jsme šli do Muzea vodoplavby. Abych byla upřímná, moc ráda taková muzea nemám, a tak jsem se docela nudila.
Mohli jsme si prohlédnout různé nástroje, které se dříve používaly. Byly tam i vycpané ryby a mně se nejvíce líbil úhoř.
Večer byla diskotéka, ale zdála se mi docela krátká. Skončila v půl desáté a my šli do pokojů. Nemohl jsem usnout, a proto jsem si ještě chvíli četl.

Den čtvrtý

Když jsem se ráno probudil, ostatní se už oblékali. Utíkali jsme na snídani. No – já jsem spíš pajdal, protože mě z předchozího dne bolely nohy.
Dopoledne bylo učení a odpoledne výlet do přírody. Šli jsme přes Střelské Hoštice, Kozly, listnatý les, pole a smíšený les. Vyšli jsme do krásné kopcovité krajiny. Paní profesorka říkala, že tam rostou chráněné rostliny. Po cestě jsme zadávali primě A úkoly a cestou zpět zase oni nám. Nejhorší byl ten, kdy jsme museli nosit holky na zádech. Já jsem nesl Andreu. Ušli jsme asi pět metrů a ona spadla. Znovu na mě vyskočila a mně se znovu podlomily nohy. Teď jsem spadl já. Andrea si natloukla, tak jsme šli zbytek cesty pěšky. K večeři byly lívance.

Den pátý

Hluk mě vzbudil už v šest ráno. Ostatní ještě dobalovali, ale mně se vůbec nechtělo z postele. Za půl hodiny jsem ale vstal a šel si také zabalit. Odjezd byl rychlý.
Ve Střelských Hošticích se mi líbilo, měli jsme skvělý program a báječně jsme se bavili. Všichni profesoři i spolužáci byli super. Klidně bych jel hned znova.

Z deníku žáků 1.B – Matyáš Majer, Filip Urban, Marta Pražáková