Odpoledne 15. 11. 2017 jsem stejně jako každý den strávila na běžeckém ovále a okolo 20. hodiny jsem sevracela vyčerpaná domů.
Do školy jsem se dostavila okolo 21:30h a překvapilo mě, jak málo spolužáku tu je.
Vydala jsem se do třídy, která měla být následující den mým „vězením“. Tam už pilně
pracovaly obě Terezky, Lucka a pomáhal i Pepa. Rychle jsem se zapojila do činnosti a dohromady  jsme postupně krepákem zamřížovali všechna okna. Prostor jsme doladili ještě miskami s chlebem adžbánem vody, který ve správném vězení nesmí chybět. Vše šlo jako po drátkách, až okolo půlnoci došlo k problému s mým původním plánem využít heslo dataprojektoru jako součást únikové hry.
Ještě že máme toho božského Láďu, který přispěchal na pomoc, a situaci vyřešil.

Když byl prostor třídy připraven, pozvali jsme spolužáky, aby naše stanoviště otestovali. Po 40 minutovém trápením s rébusy a logickými úvahami jsem se dostávala do stresu, ale hlavně jsem zažívala neskutečné zklamáni. Vše promyslet mi dalo hodně zabrat a věnovala jsem domácí přípravě mnoho času. Nakonec naše skupina zvolila trochu lehčí variantu, aby řešení týmům trvalo požadovanou dobu.

Po 1h po půlnoci dovezli pizzu a všichni jsme si dali chvilku odpočinku. Potom jsme si ještě dvě hodinky společně povídali a užívali si čas, který jsme měli možnost společně strávit. Po třetí ráno jsme všichni usnuli a spali do půl šesté.

Ráno, po pouhých dvou hodinkách spánku, bylo krušné. Nastartovala jsem ho kávou a teplou ovesnou kaší. Doladili jsme detaily, dali závěrečnou poradu. Pak se šlo na věc.
Celý náš třídní program závisel na internetovém programu, podle kterého se skupiny měly přesouvat z jednoho stanoviště na další. Hned zpočátku se internet přetížil, a tak jsme řešili první krizi dne. Co víc říct než “Láďa je bůh”, vše opět okamžitě vyřešil.

Na jednotlivá stanoviště postupně chodila jedna skupinka za druhou. Některým se dařilo lépe, jiné z různých důvodů hned nesplnily zadané úlohy. Všechny týmy však zadaný úkol – odhalení zrádce – vyřešily.
Naše Lenička (pozn. paní prof. Cihlářová) byla nalezena a mohla se nám vrátit.
Na závěrečném rozloučení dostal každý jako ocenění koblihu a poděkování za účast. Nikdo nebyl první a ani poslední. Vítězové byli všichni.

Úklid nezabral moc času, a proto jsem mohla po náročném dni už brzy relaxovat doma v posteli. Naše třída si vše společně užila, ale velký dík patří především mé milované Lence Cihlářové.

Pozn. Celé dopoledne se velice vydařilo, studenti i učitelé je hodnotili velice pozitivně.

Všichni děkujeme 7.B za jeho přípravu. ( uč. )

Kateřina Bursová, 7.B