Na začátku května proběhla na našem gymnáziu opět výměna s německými studenty partnerského gymnázia ve Schweinfurtu. Tentokrát jsme navštívili my Německo.

Všechno to začalo na začátku školního roku, kdy jsme u nás v Praze přivítali německé studenty, no a teď bylo na řadě navštívit je ve Schweinfurtu. Pojďme si teď společně ten týden v Německu shrnout.

Naše výměna začala ve čtvrtek 4. května, kdy jsme se sešli kolem poledne na Černém Mostě a úspěšně vyrazili směr Bavorsko. Cesta utekla překvapivě rychle a v podvečer jsme vystupovali na parkovišti ve Schweinfurtu, kde na nás netrpělivě čekali naši ,,Austausch” partneři, kteří nás vzali k sobě domů a ukázali nám jeho okolí. Přivítali jsme se také s náhradní rodinou, se kterou budeme celý týden trávit společný čas.

V pátek ráno jsme absolvovali výuku po boku našich Němců a mohli tak srovnávat, jak se německé školství liší od toho našeho. Odpoledne nás čekala prohlídka města Schweinfurt. Večer potom proběhla společná oslava narozenin některých účastníků.

Jako v Praze, tak také tady byl program na víkend v rukou hostící rodiny. Moje rodina mě například vzala do blízkého města Würzburg, kde jsme si prohlídli historické památky, zámek Residenz, který je v seznamu UNESCO, a výlet jsme zakončili zmrzlinou. V podvečer jsme měli společnou ,,grilovačku” ještě s jednou rodinou, která měla také jednoho Čecha.  Společně jsme konverzovali na různá témata a bavili jsme se.

V neděli jsme opět vyrazili na výlet. Tentokrát do Steigerwaldu na ,,Baumwipfelpfad” (česky: stezka korunami stromů). Následně jsme si udělali procházku po celém lese a dali si oběd v nedalekém infocentru. Večer jsme se ještě šli projít po vesničce, kde jsem bydlel.

A přišel opět pracovní den – pondělí. Na tento den byla pro nás připravena prohlídka místní technické vysoké školy s ukázkou pokusů. Následně jsme měli zajištěný oběd v místní menze. Odpoledne nás poté čekala paní místostarostka Schweinfurtu na radnici, aby nás všechny přivítala. Musím se podělit o myšlenku, kterou nám sdělila: ,,Jazyk je dorozumívací prostředek, to není gramatika ani slovosled ve větách, ale nástroj, kterým jsme schopni se dorozumět. A i když k tomu použijeme ruce a nohy, tak pokud se dokážeme domluvit, jazyk ovládáme.” Poté už měli program v rukou opět naši Němci. Mě například vzali do přilehlého Wild Parku, kde jsme krmili domácí zvířata a sledovali rysy. Večer jsme se ještě zastavili u té rodiny, kde jsme měli o víkendu grilování, a společně jsme si zahráli společenské hry a poznávali se navzájem.

Celé úterý bylo věnováno celodennímu výletu do Bamberku. Městem nás provedla česká průvodkyně a prozradila nám, jak moc bylo toto město inspirováno Prahou. Odpoledne následoval volný čas, který někteří využili k nákupům, jiní k prohlídce památek.

A přišla středa, předposlední den naší výměny. Dopoledne nás čekala návštěva místních muzeí. Jednoho s moderním uměním a druhého s historickým. V podvečer jsme pak všichni společně oslavili a zakončili naši výměnu na společné oslavě přímo v prostorách školy.

Ač se to zdá jako dlouhá doba, ten týden utekl extrémně rychle a najednou jsme měli čtvrtek – den odjezdu. Ráno jsme se doma rozloučili s našimi rodinami a s našimi Němci naposledy zavítali do jejich školy. Krátce před 10. hodinou přijel autobus a nám už nezbývalo nic jiného než se rozloučit a plní dojmů a smutku odjet zpět do Prahy.

Závěrem bych rád zhodnotil celou tuto výměnu. Musím přiznat, že na začátku jsem byl lehce skeptický a bál jsem se, co mě v Německu bude čekat. Moje nejistoty ale okamžitě po příjezdu zmizely. Rodina mě velice přátelsky přivítala a cítil jsem se v ní jako doma. Jazykové nejistoty a zábrany po chvíli také pominuly a program pro nás připravený byl velice obsáhlý, takže jsme neustále měli co dělat. Chtěl bych takto na závěr ještě jednou poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci této výměny, a také své německé rodině. Doufám, že to nebylo naposled a že se naše cesty v budoucnu opět střetnou.

Jan Vokurka, 7.A