Školní exkurze v Osvětimi a Krakově

Náš výlet započal 1.října v pět hodin ráno, kdy studenti oktáv a část studentů ze septimy B měli sraz na Černém Mostě. Naším cílem byl koncentrační tábor Osvětim. Na místo jsme dorazili zhruba o půl jedné odpoledne, svítilo sluníčko a bylo hezky. V jednu hodinu nám začala prohlídka Auschwitzu 1 a o nějakou dobu později i Auschwitzu 2. Dostali jsme přiděleného průvodce, který nám po celou dobu naší prohlídky vyprávěl příběhy o tomto místě. Měli jsme možnost podívat se, v jakých podmínkách se tam žilo, vzal nás do plynové komory anebo jsme také viděli například místnost plnou vlasů, které patřily vězňům. Celé toto místo působilo velmi depresivně.

Po skončení prohlídky jsme se přesunuli do Krakova. Přímo v centru jsme se ubytovali a vyrazili na  večerní procházku centrem. Druhý den jsme již takové štěstí na počasí neměli. Od rána pršelo. Ale ani to nám nezabránilo v prohlídce tohoto města. Po snídani jsme navštívili královský zámek Wawel. Následovala prohlídka židovské čtvrti. Poté jsme dostali na nějaký čas rozchod, abychom si město prošli sami a mohli si nakoupit nějaké suvenýry. Kolem třetí hodiny odpoledne na nás čekal autobus, který nás zavezl zpátky na Černý Most.

Tento výlet považujeme za velmi zdařilý a přínosný. Přiblížili jsme si kruté podmínky života v koncentračním táboře a zároveň si prohlédli krásné město a seznámili se s jeho historií.

Karolína Ploužková, Anna Žemličková (septima B)

Výlet za smutnou historií i krásnými památkami

Osvětim. Místo, které každý z nás zná ať už z hodin dějepisu, literatury, příběhů pamětníků či válečných filmů. Rozhodně to není místo pěkné – ba naopak. Komu by se mohlo líbit tam, kde dle oficiálních pramenů zemřelo milion tři sta tisíc lidí. Neoficiální statistiky, bohužel ještě více pravdivé a pravděpodobné, hovoří o daleko hrůzostrašnějších číslech…

A protože by ani ty nepěkné, dramatické okamžiky našich dějin neměly upadnout v zapomnění, vydaly se třídy oktáva A a B do polského koncentračního tábora Auschwitz neboli Osvětim.

Cesta byla dlouhá, ale alespoň jsme měli čas načerpat potřebnou energii a vstřebat neveselé informace od pana průvodce.

Naše exkurze začala v Osvětimi I. – koncentračním táboře. Již z dálky nás mrazilo, když jsme uviděli nápis „Arbeit macht frei“, ostnaté dráty, strážní věže a cihlové baráky.

Nemohu se zbavit dojmu, že naše třída ještě nikdy nebyla tak potichu jako právě při této prohlídce. Není divu.

Poté jsme se přemístili do nedaleké Osvětimi II. – Březinky. Místu určenému k vyhlazování a spalování. Březinka je obrovský areál, do nějž vedou koleje, na které byly přistavovány dobytčáky s tisíci nevinných, o jejichž osudu bylo předem rozhodnuto. Dnes nalezneme v Březince repliky dřevěných baráků a velký památník věnovaný právě osvětimským obětem.

Naprosto vyčerpaní jsme se vrátili do autobusu a plynule se přesunuli do Krakova. Měli jsme tu čest obdivovat toto krásné téměř osmi set tisícové město ve večerním osvětlení.

V úterý byl naším cílem Vavel – vrch vypínající se na levém břehu Visly, na kterém se tyčí Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava. Po návštěvě katedrály a podzemní krypty jsme si prošli židovskou čtvrť a v odpoledních hodinách se vydali na cestu k domovu.

Byly to poměrně náročné, ale rozhodně zajímavé a poučné dva dny. Do Osvětimi bychom se už nikdo rozhodně nevrátil, ale do bývalé rezidence polských králů – majestátního Krakova – klidně hned.

Hedvika Nová, oktáva A

 

Školní exkurze v Osvětimi

Na začátku října se studenti oktáv zúčastnili dějepisné exkurze do Osvětimi a Krakova. Dlouho jsme čekali na volný termín komentované prohlídky v Osvětimi kvůli velkému zájmu turistů, o kterém jsme se měli brzy přesvědčit. Po příjezdu do Osvětimi řadě z nás množství turistů na parkovišti připomínalo kteroukoli jinou turistickou atrakci, což nás poměrně překvapilo. Další šokující věcí byl bufet hned vedle pokladny a restaurant naproti výjezdu z parkoviště. Člověk by to na místě, kde trpělo hlady tolik tisíc lidí, nejspíš nečekal.

Celý náš zájezd se rozdělil na dvě skupiny zhruba po pětadvaceti lidech. Náš průvodce, pan Robert, mluvil perfektně česky a moc hezky nám vyprávěl známá i méně známá fakta o táboře a zprostředkovával i zážitky samotných pamětníků přeživších holokaust. S těmi mívají táboroví průvodci školení či soustředění během pietních oslav osvobození tábora, které se konají každoročně 27. ledna.

Prošli jsme nejdůležitější místa koncentračního tábora Auschwitz I jako vězeňský blok, plynové komory či shromažďovací místo s popravištěm. Navštívili jsme několik baráků s expozicemi, kde jsou k vidění ukázky nocleháren a koupelen, ale i hromady židovského majetku nevyjímaje kufry a různé tělesné protézy. Viděli jsme též vcelku známou navršenou kupu lidských vlasů. Velmi na nás zapůsobila chodba se vstupními fotografiemi příchozích Židů včetně jejich data úmrtí, z něhož jsme si mohli domyslet průměrnou dobu dožití Židů po jejich nástupu do lágru – přibližně tři měsíce. Já osobně jsem si zapamatovala tvář jednoho dvaadvacetiletého Poláka, který vypadal vcelku zdravě a silně, nicméně v podmínkách koncentračního tábora přežil pouhých šest dní. Jakmile člověk vidí tváře těch lidí, dokáže si lépe zosobnit utrpení a představit si celou váhu holokaustu.

Z části tábora Auschwitz II – Birkenau (Březinka) se dochoval jen zlomek, většinu této části Němci ustupující před Rudou armádou stihli srovnat se zemí. I tak je to ale dodnes nepředstavitelná otevřená plocha, ve které se člověk necítí právě příjemně. Také v Březince jsme se podívali do několika zachovalých vězeňských bloků a prohlédli jsme si zbořené krematorium s plynovou komorou. Na závěr osvětimského putování jsem položila panu Robertovi pár otázek.

Jaký máte k táboru vztah, když se v něm pohybujete každý den?
K takovému místu nejde mít vztah, je to spíše zvyk. Člověk se musí naučit nechat vše za branami a nebrat si to domů.

A jak jste se k práci průvodce v Osvětimi dostal?
Pocházím tady z Osvětimi. Moje původní profese je učitel, postupně jsem ale zjistil, že mě učení tolik nenaplňuje.

Co jste učil? Dějepis?
Ne, biologii.

Mluvíte krásně česky, kde jste se to naučil?
To bylo složitější, v Česku jsem se oženil. A nedoporučuji to, je mnoho jednodušších způsobů výuky cizího jazyka.

Po exkurzi v Osvětimi jsme se přesunuli do Krakova, kde bylo naše ubytování a měli jsme tam strávit následující den. Večer jsme dostali na Hlavním náměstí rozchod a večerku a pak nás pohltilo noční město. Někteří z nás šli na večeři, do kavárny nebo zvenku sami a v klidu obdivovat některé blízké památky jako Mariánský kostel nebo Radniční věž. Druhý den nám propršel a znatelně se ochladilo, ale ani to nás neodradilo a statečně jsme křižovali krakovské ulice. Prohlédli jsme si vnitřek katedrály svatého Stanislava a Václava na Wawelu, sestoupili do krypty a vyšplhali až ke zvonu na věž, kde byl krásný pohled na celé město. Poté jsme zamířili směr Židovské město a přes Wawel jsme se opět vrátili na Rynek Glówny. Tam nás čekal poslední rozchod na oběd a nákup suvenýrů a pak jsme už vyrazili směr Praha. Vzhledem k chladnému a deštivému počasí bylo mnohým z nás líto, že jsme místo chození venku raději nezašli do Muzea holokaustu v bývalé Schindlerově továrně, ale i tak jsme si zájezd s exkurzí užili a budeme na něj rádi vzpomínat.

Yvetta Hynčicová, oktáva B