Po mnoha letech se na našem gymnáziu opět obnovila tradice výměnných pobytů s partnerskými školami. Tento rok jsme navázali spolupráci s bavorským Gymnáziem Olympia-Morata. Výměnný pobyt byl určen pro studenty kvint, sext a septim, kteří projevili velký zájem – vzájemné výměny se účastní celkem 24 českých a 24 německých studentů.
S našimi novými kamarády jsme se nejdříve spojili písemně. Postupně jsme zjišťovali, co mají rádi, co od výměnného pobytu očekávají, kam by se chtěli v Praze podívat, co nejraději večeří, a zároveň jsme si uvědomovali na vlastní kůži, jak dobře (ne)ovládáme německý jazyk.
Naše nervozita pomalu rostla a vyvrcholila s příjezdem našich nových „spolužáků“ na Hlavní nádraží. Zde jsme si každý „převzali“ svého nového spolubydlícího a vydali se s ním domů. O víkendu jsme program zajišťovali sami s rodiči a snažili se probourat nejen jazykové bariéry. Někteří z nás vyrazili do Prahy, jiní ukázali i další krásy a místa z České republiky.
V pondělí jsme dorazili plni nových zážitků, zkušeností a někteří už i celkem rozmluvení do školy, kde němečtí studenti prezentovali svoji školu a pověděli nám něco o Schweinfurtu, z kterého pocházejí. My zase besedovali s německými profesory. Poté jsme se přesunuli na detašované pracoviště na Černém Mostě, kde jsme společně poobědvali. Po představení české kuchyně jsme vyrazili do Prahy za památkami. Obdobný program se opakoval i v úterý s tím, že se němečtí studenti zapojili do výuky některých našich předmětů. Ve středu jsme se přesunuli už ráno na detašované pracoviště a besedovali zde.
Ve čtvrtek a pátek jsme měli na starost opět program my, takže jsme na základě přání a snů našich kamarádů vymysleli další aktivity. Společně jsme se vydali do Jumpparku, na Signal festival či do galerií a kin, každý podle svého vkusu.
Týden uběhl jako voda a najednou už byl pátek a my jsme museli naše nové přátele doprovodit na Hlavní nádraží, odkud po obědě vyrazili zpět domů.
Všichni jsme se shodli, že výměnný pobyt byl skvělou zkušeností. Vyzkoušeli jsme si němčinu nejen z pohodlí školních lavic. Zjistili jsme, že v běžné komunikaci a při řešení každodenních situací to není jen o správném členu či tvaru slovesa, že daleko důležitější je umět pohotově reagovat a hlavně se nebát dělat chyby a je potřeba mluvit, mluvit a mluvit. Jinak se člověk cizí jazyk opravdu nenaučí.
Teď už se zase těšíme (možná trošku bojíme) na květen, kdy za našimi kamarády pojedeme na týden my.
Johanka Bruothová a Hedvika Nová, sexta A