Bez pár měsíců to bude rok od vytvoření našeho díla do soutěže Antifetfest. Tato soutěž se snaží pomocí filmu poukázat na problémy dětí a mladistvých. Mělo se jednat o film s délkou do 10 minut, který měl pojednávat právě o rizikovém chování. Drogy, šikana, alkohol, domácí násilí a obecně špatné chování jednotlivců nebo společnosti. Pro mne osobně se jednalo o obrovskou výzvu, jelikož filmovému průmyslu bych se chtěl věnovat i po studiu na gymnáziu.
A po té tu byla naše skupina snů, složena ze mne, Eduarda Schuberta, Reného Nápravníka a Ondřeje Marka. Naším konzultantem se stala naše milá paní profesorka Milada Schieblová. Velmi se mi líbil přístup paní profesorky. Ne často se mi ve škole stane, abych měl nad něčím až takhle volnou ruku. Paní profesorka nám kontrolovala naši práci a byla více než ochotna dobře poradit.
Pro mě naprosto šokující byl moment zjištění, jak skvělé kluky mám v týmu. Během pár okamžiků přišel Eduard s promyšleným námětem a zájmem hrát hlavní roli. Natáčení jsme plánovali stihnout za dva dny, jeden den ve škole a druhý v domácnosti.
Následné oznámení lockdownu nám ovšem naše plány dost zkomplikovalo, protože přišlo den před naším plánovaným natáčením ve škole. Musel jsem se při cestě do školy tedy urychleně vrátit domů pro natáčející výbavu, což mělo za následek i můj pozdní příchod. Ve škole jsme naše záběry natočili během hodiny. Bohužel nebyl moc čas na detaily, například herecké výkony se mi zdály slabší a kamera občas rozostřená.
Jenže po té teprve přišlo natáčení v domácnosti Reného, kde jsem musel naprosto obrátit. Sám René se naprosto perfektně vžil do role ruského přistěhovalce. Jeho pojetí otce, závislého na alkoholu, určitě musí být nominováno na Oscara. Ondřej dokonale zahrál roli zkušeného policisty. Eduard dokonale během pár minut prostoru skvěle ukázal proměnu normálního kluka, který má jen jednoho kamaráda (mě), který ovšem je malý, slabý a nijak mu není schopen pomoci (to mi tolik nelichotí), v naprosto zoufalého šílence, který přemýšlí nad vraždou svého otce.
I přes některé spory se podařilo film dokončit poměrně rychle. Postprodukce již byla na mně, já se vyřádil a nakonec máme dílo, na které jsme všichni právem hrdí a posíláme ho do soutěže, nakonec jako jediní z naší třídy.Covid bohužel pro nás soutěž odložil a zrušil veškeré ceremoniály. Vyhlášení muselo proběhnout bez diváků a k nám se dostaly informace pouze přes mail.
První zpráva byla o našem postupu z krajského do celostátního kola, což jsme považovali sice za úspěch, nicméně nás to očividně moc neuspokojilo. Celostátní kolo bylo odloženo až na podzim.
Nakonec se ale rozhodlo a náš film Nejtěžší rozhodnutí získal 80 bodů a celorepublikově obsadil 7. místo. To už je úspěch, který si zaslouží být uspokojivý. To nebylo ale ještě vše. Moje maličkost si odnesla ještě zvláštní cenu poroty, a to za herecký výkon ve vedlejší roli.
Určitě bylo vytváření filmu skvělá zkušenost, vyzkoušeli jsme také něco jiného a řekl bych, že jsme i našli nějaké naše skryté schopnosti. Těším se, až situace dovolí, na předávání cen. Jsem si jistý, že do životopisu se náš úspěch hodí, a určitě doporučuji všem, aby se tohoto projektu zúčastnili. Určitě Vás to naučí vymýšlet vlastní fikce, ukáže Vám to jiný pohled na svět, že ne každý to má tak růžové jako možná zrovna Vy. Navíc získáte nějaké schopnosti i do umění dramatického, rétorického a technického a v někom z Vás se také ukáže vůdčí osobnost.
Přeji hodně zdaru a hodně úspěchu! Těším se, až to od nás někdo celé vyhraje!
Matěj Kloubek, oktáva B