Pátek 29. dubna se psal pro letošní „božské“ oktavány jako jejich vůbec poslední školní den. Téma dne se neslo v duchu antického Řecka, profesorům tak mohly být předány zasloužené tituly našich bohů a dějepisáři si mohli zopakovat maturitní otázku číslo 3. Ráno si třída neodpustila tradiční přivítání všech spolužáků a učitelů před dveřmi budovy s kreativními způsoby, jak jim na den zkazit vizáž, například za pomoci dezinfekce, třpytek, rtěnek nebo kříd. Nikdo jistě dlouho nezapomene na voňavé překvapení, které číhalo před vchodovými dveřmi – „šmakuládu“, speciálně ti, kteří se nebyli ochotni vykoupit a museli gurmánský masterpiece ochutnat. V průběhu dopoledne se ještě konaly nálety do jednotlivých tříd a hry pro letošní septimy, kterým bylo pomyslně předáno maturantské žezlo.

Ve vší té radosti a vzrušení se v atmosféře nesla tíha nostalgie a dojetí. Aniž by to i ti více skeptičtí jedinci čekali, emoce si našly svou cestu a řetězový průvod školou z posledního patra se neobešel bez slz. Přes všechny strasti jsme na této škole přečkali 8 let, vlastně celé naše dospívání, už zbývá jen ta obávaná maturita a máme všechny zbytky dětství oficiálně za sebou. Tímto bychom chtěli celému učitelskému sboru i spolužákům poděkovat a připomenout těm, kteří si tohle čtou, ať si svůj pobyt na gymnáziu užijí, jak jen to jde, protože i když tomu teď nejspíš nechtějí věřit, budou na něj ještě dlouho vzpomínat. Teď už Vás jen poprosíme, ať nám držíte v květnu (…popřípadě v září) palce.

 Vaše 8.A