V rámci projektu Příběhy bezpráví jsme v  úterý 15. 11. 2022 měli se spolužáky speciální program. Dívali jsme se na zkrácenou verzi filmu Nikomu jsem neublížil a následně jsme o něm debatovali s historikem PhDr. Janem Burešem, Ph.D.

Film byl o StB, ale z jiného pohledu než obvykle. Bylo to vyprávění různých lidí, kteří se objevili na Cibulkových seznamech. Mluvili o tom, jak se na seznam dostali, jak je StB oslovila, ale také například o tom, zda nějaké informace prozradili, nebo ne. Škála lidí byla velká, příběhy byly různé a všechny svým způsobem zajímavé.

Dále v dokumentu vystupovali také tři bývalí důstojníci StB, v jejichž popisu práce bylo získávat nové agenty a zjišťovat od nich informace. To byl také, alespoň pro mě, nový pohled na tuto problematiku. Muži popisovali, jaké metody přesvědčování používali, ale také říkali, jak se na svoji minulost dívají dnes.

Následovala debata s panem Burešem. Nejdříve nám představil historický kontext toho, o čem film vypráví. Některé věci jsme věděli, některé pro nás byly nové. Pan Bureš porovnával minulou situaci se současnou a snažil se nás hlavně upozornit na nedemokratické tendence u nás i ve světě.

Co jsem například nevěděla, bylo, že ČSSR spolu s NDR následovaly Moskvu nejvíc poddajně z celého východního bloku. Toto téma jsem později probírala i se svým otcem a myslím si, že jistá poddajnost naší vlády vyplývala i z toho, že lidé se zde neměli tak špatně jako v jiných zemích východního bloku. Samozřejmě jsem v té době nežila, a nemůžu tudíž plně tyto věci posuzovat, ale z vyprávění rodičů nebo prarodičů jsem pochopila, že životní úroveň tu byla vyšší než například v Sovětském svazu.

Film i následná debata se mi velmi líbily. Toto téma mě zajímá a jsem ráda, že jsem StB mohla vidět očima lidí, kteří s ní mají zkušenosti.

Pavla Opichalová, 8. A