Dne 16.11. jsme jakožto studenti Semináře ze základů společenských věd v rámci Měsíce filmu na školách hromadně zhlédli letošní film Příběhů bezpráví s názvem “Chceme dýchat”. Na poutavý padesátiminutový snímek poté navazovala beseda s dr. Burešem z Metropolitní univerzity Praha.

Film se otevřel představením jednoho z hlavních hrdinů – chlapce Pavla, který vyrůstal v Teplicích a vystudoval učební obor elektrikář bez maturity. Ze začátku se příliš nelišil od svých vrstevníků, chodil do práce, kde neměl co dělat, a režimu se nijak nevzpíral. Vlivem přátel se ale dostal do okolí posluchačů punku a jeho celý život se změnil. V punku viděl kousek svobody, naději, přiměl ho i více číst, psát básně a celkově se vzdělávat. Jeho nenávist ke komunistům jen rostla s více a více zátahy na jejich koncerty a akce.

Na jednom koncertě poznal i Renatu, Pražačku z komunistické rodiny. Zamilovali se do sebe, ale tlak režimu byl čím dál větší. Renata se rozhodla emigrovat pryč ze země, i když to znamenalo, že už Pavla nikdy v životě neuvidí. Pavel ale odmítal utéct a raději se rozhodl něco dělat. V Teplicích (a celkově v celých severních Čechách) byla životní úroveň natolik zhoršená výpary a smogem z továren, že jim dokonce vláda ročně dávala peněžní příspěvek jako jistou “kompenzaci”. Demonstrace, která v Teplicích proběhla v listopadu 1989, byla jednou z prvních, které poté odstartovaly tu 17. listopadu v Praze. Pavel tedy sledoval pád komunistického režimu a zrod demokracie. Se svou láskou se ale viděl už jen jednou a Renata dál žije v Rakousku.

Po skončení filmu následovala přednáška a pan dr. Bureš se rozhodl přiblížit trochu více situaci životního prostředí, která byla ve filmu vlastně dost upozaděná. Své povídání ještě podložil i statistikami, ze kterých šel mráz po zádech. Je pro mě těžké si představit, že v takovýchto podmínkách lidé dříve skutečně žili.

Celkově bych zhodnotila tuto akci velice pozitivně. Film mě upoutal, byl skvěle cinematicky natočený a dobové záběry a fotografie doplněné o herecké výkony mě vtáhly. Přála bych si, aby se samotný film trochu více zaměřil na problém životního prostředí, jelikož to mělo i vliv na samotný název filmu. Chápu ale, že se autoři museli rozhodnout, čím chtějí více upoutat, a případ tragické lásky a životů zničených komunistickým režimem je pro mnohé zajímavější. Ale i z toho důvodu se mi velice líbila přednáška, která proběhla po promítání. Myslím si, že to bylo doplnění, které jsme potřebovali.

O Příbězích bezpráví jsem předtím jen letmo slyšela, ale od teď jim budu jednoznačně věnovat větší pozornost. Mám v plánu se podívat i na snímky z předešlých let. Rozhodně bych si přála, abychom se bývali něčeho podobného zúčastnili i předešlé roky našeho studia; je škoda, že většina třídy film nemohla vidět. Přesto jsem ráda, že se tak stalo alespoň tento rok pro nás.

Martina Halászová, 8.A