Týden vědy na Gymnchod: Pohled do zákulisí Jazykové poradny ÚJČ

Navzdory koronavirovým opatřením se i tento rok naše škola zapojila do festivalu Týden vědy a techniky zaštiťovaného Akademií věd ČR. Kvůli bezpečnosti nás všech se setkání uskutečnilo pouze online, o to speciálnější však bylo tím, že se naším letošním hostem stala bývalá studentka a úspěšná absolventka počernického gymnázia Bc. Viktorie Schödelbauerová, která v současnosti pracuje v Jazykové poradně Ústavu pro jazyk český.

Přednáška poskytla oživení výuky v pátek 6. listopadu 2020, zúčastnilo se jí takřka osmdesát studentů vyššího gymnázia. Během hodiny a půl jsme se dozvěděli řadu zajímavostí o práci instituce, která úspěšně funguje již od roku 1946 a jejíž zaměstnanci ve své telefonické sekci každodenně zodpovídají desítky dotazů týkajících se českého jazyka a správného pravopisu. Lidé se sem často obracejí, pokud nenaleznou uspokojivou odpověď v Internetové jazykové příručce. Ta se stává stále oblíbenější, nicméně značná část společnosti o její existenci doposud neví, či s ní neumí efektivně pracovat. Proto nám byla poskytnuta i praktická ukázka vyhledávání na tomto portálu. Občas však odpověď vskutku nelze nalézt zcela bezprostředně, protože jazyk se stejně jako společnost neustále vyvíjí, a snadno se tak stane, že kodifikační příručky začnou zaostávat za běžnou jazykovou normou, tedy tím, co v jazykové oblasti považuje za správné většina rodilých mluvčích. Neohraničují ji žádná psaná pravidla a většinou funguje na bázi intuice.

Každodenní život v poradně však přináší i řadu bizarností, ani ona se totiž nevyhne škádlení vtipálků, kteří se nebojí peprných dotazů. Přednášející se s námi o své zážitky ochotně podělila a leckdy to byly skutečné perličky.

Práce v tomto oboru evidentně není žádná nuda, což dokazuje i nadšení, které z přednášející přímo vyzařovalo. Celé virtuální setkání považuji za přínosné, poodhalilo nám zákulisí významné veřejné instituce a navíc představilo jeden zajímavý životní příběh člověka, který kdysi stál na stejné startovní čáře jako dnes my, tedy v maturitním ročníku našeho gymnázia.

Eliška Volencová, oktáva A