Když jsem stála na začátku červeného koberce, přede mnou balonková brána a nespočet známých i neznámých usmívajících se tváří, zatočila se mi hlava. Cítila jsem, jak se mi lehce třesou nohy a brní konečky prstů.

Jsou okamžiky, které utečou jako voda, ale my si je stejně pamatujeme po celý zbytek života. Vryjí se nám někam hluboko do vzpomínek, ty nejintenzivnější přímo do srdce.

A přesně jednou z těchto „chvil“, přesněji řečeno celovečerní událostí, byl pro mě a mé spolužáky z oktáv a prim Maturitní a imatrikulační ples našeho gymnázia, jenž se konal v Kongresovém centru Praha ve středu 30. ledna 2019.

Všechna to paráda byla oficiálně zahájena v 19 hodin. Pro nás – maturanty – však vše začalo mnohem dřív. Návštěvy kadeřnic, manikérek, kosmetiček a salónů s šaty představovaly dobrodružnou odyseu, na jejímž konci pak stanuly na červeném koberci a v záři reflektorů skutečné princezny spolu s elegantními mladými muži. Cesta to byla dlouhá a náročná, ale důležitá a vlastně krásná.

Celý večerní program byl velmi nabitý. Začátek plesu patřil několika dechberoucím předtančením, a pak především primánům. Jejich nástupu, stužkování, překvapení, fotografování.

Pak převzali žezlo maturanti. Šerpování, potřásání pravicí, přípitek, předávání darů třídním profesorkám… Nesměl chybět ani zlatý déšť, tanec s profesory a rodiči.

Třešinkou na pomyslném plesovém dortu pak bylo překvapení oktáv – grandiózní a velkolepá show obou tříd.

Ples se vydařil, měl snad jen jedinou vadu na kráse – utekl až moc rychle. Teď už nám nic nestojí v oné finální – maturitní – show v květnu. Tak snad to dopadne stejně úspěšně a kouzelně jako letošní ples.

Hedvika Nová, oktáva A

Středa 30. ledna 2019. Den, který ve mně a mých spolužácích vzbuzoval už od začátku školního roku spoustu obav, ale hlavně i radosti. V týž večer se totiž měl konat náš maturitní ples, o kterém jsme snili celých 8 let, co chodíme na gymnázium. No a teď měla ona slavná událost přijít…

Přípravy byly dlouhé a náročné – dohodnout se totiž vzájemně ve třídě, a ještě navíc v rámci obou maturitních tříd, byl pěkný oříšek, ke kterému nám nikdo nedal louskáček. Jak se ale říká, nic není černobílé, a tak ani všechno to chystání a zařizování nebylo tak hrozné, jak se na počátku zdálo. Už od října jsme totiž měli možnost nacvičovat půlnoční překvapení, během kterého jsme si pak užili opravdu spoustu legrace. V tom všem maturitním shonu jsme se opět těšili do školy za svými kamarády a na to, jak to s nimi o “nacvičku” rozjedeme.

Měsíce ubíhaly, čas se krátil, a najednou byla středa 30. ledna. Ta středa, ve kterou to mělo všechno vypuknout. Už od rána každý pociťoval nervozitu, ale i natěšenost a zvědavost. Vždyť maturitní ples má člověk jednou za život! A o to víc pro vás znamená, když ho můžete prožít s lidmi, které znáte už dlouhých 8 let…

Ačkoliv na pozvánce stálo, že se sál otevírá až v 18 hodin, plný lidí byl už dlouho předtím. Kongresovým centrem už od dopoledních hodin chodily krásné maturantky s nádhernými účesy a elegantní maturanti, kteří s úsměvem pomáhali svým kamarádkám s nošením těžkých šatů.

Odpoledne jsme si několikrát vyzkoušeli nástup s primány a půlnoční překvapení, převlékli se do večerních rób a obleků a začalo nám docházet, že je to konečně tady.

V 19 hodin jsme zahájili ples i s našimi nejmladšími spolužáky a nejslavnostnější večer našeho studia mohl začít. Kapela hrála, lidé tančili, moderátor vstupoval mezi jednotlivé hudební bloky s vtipnými poznámkami a upozorňoval všechny návštěvníky na důležité události, které byly na programu.

Mezi nejkrásnější zážitky z plesu pro mne určitě patří šerpování maturantů, společný přípitek a půlnoční překvapení, kterým jsme sál roztančili a pobavili, což bylo jedním z našich cílů.

Tím nejdůležitějším cílem pro nás ale bylo prožít celý večer po boku našich milovaných a pořádně si ho užít. A i když jsme třeba neměli tolik času, kolik jsme si představovali, myslím si, že jsme si náš maturitní ples užili na „plné pecky“. Rozhodně je to večer, na který budeme s úsměvem ještě hodně dlouho vzpomínat!

Kukolová Kateřina, oktáva B